dokumentace. baličák i mimo Vánoce. štěkat. tango. chodit po baráku a hledat asociaci očucháváním všeho možného. dýchat do levé a pravé plíce střídavě. dokumentace. rajče = menstruace. baličák jako emoce. pro scénografii do Ikei. není pórek jako pórek. nahánět děti po Janclu oblečená za mentolku. loutky jsou láska. plakat dojetím, když děti odchází z praxe plní zážitků. plakat, že už ty malý smrady nechci vidět. matka. šanon dokumentace. igelitový sáček ve větru. tisíc a jedna dílna. baličááák… studium s plusy i mínusy.

Definice dramky se mi občas zdá tak složitá, jako definice romantismu z přednášky pana Trtílka. Sto dramkařů, sto odlišných úhlů pohledu. Moje cesta k tomu, abych si uvědomila, co pro mne můj obor znamená byla dlouhá a ultra brutálně mega moc šíleně trnitá. Fakt.

Být dramkařem pro mě znamená číst knížku a rovnou přemýšlet nad tím, jak jí dostat na plac. Sbírat pohlednice z HaDi, protože určitě budou v dramaťáku dobrým inspiračním zdrojem. Při každé návštěvě Utopie si představovat, jak skvělý by byl špíl mezi kulečníky. Chodit po městě kolem výloh a zapisovat si fiktivní dialogy figurín…

Dramka mi dává prostor. Vyhovuje mi si zkoušet si být režisér, dramaturg, herec, autor… Občas mě napadalo, že jsem sice všechno, ale nic neumím pořádně. Teď už jsem si začala v tom, co dělám, věřit a našla vhodné slovo pro to, kdo jsem. Tvůrce! Baví mě pozorovat, jak mi pod rukama postupně vzniká něco moc fajn. Něco, z čeho mám tak boží pocit, jako když piju kakao s medem a rumem. Co to je? Umění asi.

Učím se pracovat se svým tělem a rozumět mu. Pracovat sama se sebou a učit se si rozumět. Být sama sebou. Věřit sama sobě v tom, co dělám. Učím se to proto, abych byla schopná učit.

Dramkař je pedagog. Já chci být pedagog takový, který vzbudí u svých žáků nadšení. Chci aby (nejen) pidilidi nad divadlem přemýšleli. Přemýšleli nad tím, co jim divadlo přináší, co je na něm baví, proč ho chtějí dělat. Chci, aby taky zažívali ten kakaový pocit z tvorby. Chci jim dát prostor pro objevování divadla, ale zároveň je chytit za ruku a podržet, když by se náhodou do tvorby zamotali. Chci být pedagog/vzor a zároveň kámoš a opora. Chci a je to můj sen. Zda se mi splní, to uvidíme.

Ano. I já jsem se toužila dostat na herectví. Ale teď už vím, že být herečkou by mi ke štěstí nestačilo. Jsem šťastná, když tvořím nebo když nad tvorbou i jen přemýšlím. Proto všem šulínům, co si u piva rejpaj do našeho oboru, už nebudu nic vysvětlovat a řeknu jen: „Jsem DRAMKAŘ vole!“

Btw… Ty malý písmenka? To jen v prvním odstavci nehraju podle pravidel.