Ale pokud náhodou nevíte, o čem mluvím, a pravděpodobně žijete v jeskyni, vysvětlím. Přišla k nám nemoc Covid-19 a nadělala pěknou paseku. Zavřela školy, obchody, kosmetiky a – pro nás nejdůležitější – zrušila koncerty. Teď si určitě říkáte, že je všechno v háji. Co má takový hudebník dělat, když mu zakážou řemeslo? A co je vůbec jeho řemeslo?

Inu, hudebníky můžeme rozdělit do několika kategorií – hráči na hudební nástroj, dirigenti, hudební manažeři a skladatelé (já patřím do poslední zmíněné skupiny). A právě my skladatelé to máme nejjednodušší. My prakticky ke své práci potřebujeme jen tužku a papír (ti vyspělejší z nás jen notační program) a svou fantazii můžeme plně realizovat i zavření doma. A pokud jsme studenti, stačí výsledný produkt poslat svému učiteli, který jej může patřičně ocenit. Stejně tak hráči na hudební nástroj. Ti mají teď spoustu času na cvičení, ale tady už máme problém. Proč vlastně cvičit, když jsou koncerty zakázány? Jakou pak mají motivaci? A jak případně můžou svou hru konzultovat? Naštěstí v tomhle případě nás zachraňuje technologie. S publikem nebo případně s učitelem můžeme být totiž v kontaktu online. Samozřejmě, že to není úplně stoprocentní náhrada chybějícího kontaktu, ale můžeme to brát jako ucházející náhradní možnost. Jistě jste zaznamenali nějaký online koncert od nějaké hudebníka. Většinou je dělají folkoví zpěváci, kteří nepotřebují velkou kapelu, ale vystačí si s kytarou nebo klavírem. Takže vlastně ani pro hráče na nástroj není tato situace zas tak strašná. I když na druhou stranu, z online koncertů nejsou peníze, které si upřímně každý interpret zaslouží. Ale vzpomeňme na mnohem větší zásah do byznysu umělců – pirátství. Začalo to nevinně na vypalování CD a skončilo to tak, že si skladbu můžete vyhledat a stáhnout na Uložto. A když hudebníci ustáli tento šok, proč by pro ně karanténa měla být tak velkou překážkou? Za takový rok si na tuto epidemii lidé nebudou moc vzpomínat, protože tou dobou budou mít jiné starosti. Takže pro hráče na hudební nástroj hudba ještě neumřela.

Pro hudební manažery je to horší. Sice taky můžou organizovat koncerty a spojit se tak s hráči, ale jejich práce v karanténě nepokryje všechny jejich schopnosti. A takoví dirigenti, ti mají utrum. Jak můžete dirigovat těleso, když všichni musí nosit roušky a nesmí se k sobě přiblížit na dva metry? Tady ani online výuka nepomůže, protože zpoždění přes internet je docela značné. Ti jsou prakticky úplně bez práce, pro ně hudba jistě umřela.

Dále nás jako hudebníky spojuje nejen touha sebevzdělání, která nám je teď upřená (tedy, v normální podobě), ale touha po tom vzdělávat ostatní. Velké množství z nás hudebníků-studentů jsou i hudebníci-učitelé. Já osobně učím hru na klavír a ukulele a hudební nauku. A to všechno mi kvůli karanténě odpadlo. Pouze jednu hodinu klavíru mi zachránila stará známá technologie, ale zbytek je až do odvolání, slušně řečeno, v háji (protože ostatní studenti neměli zájem o výuku online). A i když svou kreativitu můžu vybít ve svých skladbách, chybí mi i kreativita v tom moci někoho něco naučit. A v hodinách hry na nástroj, kde moje žačka bytostně nesnáší notu e, protože jí ve skladbě pasáž s éčky nešla (asi by uvítala klavír bez Éček), není taková zábava jako v hudební nauce. Kde jinde můžete žáky udivovat tím, že skladatel složil skladbu, kde jen klavírista sedí u nástroje a je tam potichu? Nebo tím, že jste složili skladbu pro zpěv a psací stroj? A kde jinde se dozvíte že německá hymna si o sobě moc myslí nebo že Má Vlast se skládá z Vyšehradu, Vltavy, Klárky, Tábora a Braníku? (Ano, všechny tyto případy se staly.)

Pokud ale máme stále chuť pracovat, můžeme. Na skladech a na pokladnách je práce dost. A i tato práce nám může pomoci. Kde jinde než při monotónní práci můžete dát průchod svým představám, ve kterých byste radši seděli doma a mořili se nad těžkým cvičením z harmonie nebo kontrapunktu, než právě být na tom místě, kde se nacházíte? Nebo při tom můžete přijít na dobrý nápad na skladbu nebo jak vyřešit nějaký problém, se kterým se potýkáte v interpretaci. Zkrátka každá práce má něco do sebe.

A pak samozřejmě nám zbývá starost o vzdělání. Tuny úkolů, co se na nás nahrnuly; z angličtiny, francouzštiny, dějin hudby, z hlavního oboru… U mě to vždy probíhá tak, že si v deset hodin večer, když jdu spát, řeknu, že zítřek bude produktivní a že stihnu spoustu věcí. Takže si dám budík na sedmou. Druhý den v sedm ráno zjišťuji, že absolutně nemám šanci vstát a posouvám budík na osmou. V osm zjišťuji, že postel je příliš příjemná na to, abych ji opustila, a posouvám plán vstávání na devátou. V devět už obyčejně vstát musím, protože jsem příliš přeležená. Můj další krok je udělat ranní hygienu. Ta se protáhne tak na hodinku. A pak samozřejmě snídaně. Před ní se chodím zvážit, a to není dobrý nápad, protože pak docházím k poznání, že žádné jídlo na další týden nepotřebuji. Ale mám hlad, takže si snídani dám. A obyčejně si k jedení pustím nějaký seriál. A když už rozkoukám jeden díl, podívám se na další tři. A pak je čas oběda. A to obyčejně nemůže zůstat bez videa. A pak jsou tři hodiny a já jsem stále neudělala nic důležitého. V hlavě mi běhá, co všechno je třeba – skládat, napsat úkol do toho předmětu, hrát na klavír atd. To si ale pak uvědomím, že bych neměla zapomínat na domácí povinnosti. A tak utírám prach, myji koupelnu, luxuji, umývám nádobí… Pak se vrací manžel z práce, tak chci nějaký čas strávit s ním. A to jdeme nakupovat, takže pak se najednou stane, že je šest hodin a já stále nemám nic udělané. A je čas večeře. A ta se sama neudělá. Takže se vrhnu na večeři a samozřejmě je mým doprovodem zvuková kulisa. Pak je osm hodin, já sedám k učivu, zjistím, co všechno je třeba udělat, propadám depresi a vynervovaná, že to nemůžu přece všechno stihnout, odkládám učivo na další den – na den, kdy na to budu mít více prostoru. A večer si říkám, že vstanu v sedm. Samozřejmě takové dny nejsou všechny, to je samozřejmě extrémní situace. Ale věřím, že jako studenti jste podobný den určitě někdy měli. Prokrastinace je šílené zlo.

Co tedy v karanténě dělat? Samozřejmě ze zmíněných skládat, organizovat koncerty, hrát na hudební nástroj, učit se. Zkrátka zušlechťovat svého ducha. Ale taky tahle karanténa, přestože nám tak trochu tu muziku zabila, není vyloženě něco příšerného. Můžete to brát negativně nebo pozitivně. Uvědomte si, že je to jen přechodné období a že se vše brzy vrátí do zajetých kolejí. Přesto kdybyste chtěli nějaké další nápady, co dělat, tady jsou:

1. Spánek – Kdy jindy se vám podaří dospat spánkový deficit, než právě v tomto období? Spánek je velmi důležitý a rozhodně byste ho neměli zanedbávat. A když je příležitost, proč si neodpočinout od každodenního shonu.

2. Učit se něco nového – Ano, učení do školy jsme tady už měli. Ale tohle je něco jiného. Proč nezačít s nějakým novým koníčkem, který se dá provozovat doma? Naučit se nový jazyk (třeba francouzština je moc pěkná), hrát na další hudební nástroj (já osobně jsem začala hrát na příčnou flétnu a nemůžu si to vynachválit) nebo žonglovat. Zkrátka nějaké věci, co jste vždycky chtěli dělat, ale nebyl na ně čas.

3. Úklid – Ano, každodenní úklid děláme pořád. Musíme mýt nádobí, vyluxovat atd. Ale teď máte příležitost udělat pořádný úklid – vytřídit staré oblečení, staré knížky, utřít prach na místě, které je těžko přístupné, umýt okna. Prostě věci, ke kterým se za běžného chodu domácnosti jen tak nedostanete.

4. Šít roušky – Tohle může patřit k naučení nových věcí. Pokud máte čas a chuť udělat nějaký dobrý skutek, určitě to není činnost k zahození.

5. Filmový/Seriálový maraton – Máte spoustu doporučení na seriály nebo filmy a nemohli jste se k nim dostat? Můžete teď využít příležitosti a zhlédnout je nyní.

Tak to bylo takové menší poohlédnutí se za touto situací. Já věřím, že ji zvládáte skvěle a přeji vám mnoho produktivních dní v tomto období. A na závěr řeknu, ať se nebojíte. Však ono to pomine. Hudba zase ožije.

Kateřina Szymeczková