Zpráva shrnuje výsledky výzkumu zaměřeného na vztah herce a hudby v procesu herecké tvorby. Cílem bylo zkoumat, jakým způsobem hudba ovlivňuje herecké jednání, jak na ni tělo přirozeně reaguje a jak lze s těmito reakcemi vědomě pracovat.

První část se věnuje fyzickým projevům vyvolaným hudbou – rytmu, artikulaci, gradaci, kolektivnímu pohybu – a sleduje, kdy hudba herecké jednání obohacuje a kdy ho naopak začne omezovat. Druhá část zkoumá princip kontrapunktu – vědomého rozhodnutí nejít s hudbou, ale proti ní. V centru pozornosti je schopnost herce tvořit nezávisle, nacházet význam, rytmus a rozhodnutí bez automatického přizpůsobení. Zprávu doplňují tři případové studie, které ilustrují různé přístupy k dialogu mezi hudbou a hereckou akcí.