V kontextu vysokoškolského vzdělávacího systému České republiky existují dvě vzdělávací instituce, dlouhodobě si udržující dosud nezpochybnitelný monopol v otázkách divadelního umění. Pražská DAMU a brněnská JAMU. Obě instituce jsou širokou veřejností vnímány a zároveň samy sebe chápou jako prestižní školy, na které se hlásí velké počty zájemců a pouze úzkému výběru z nich je uděleno privilegium studovat divadelní profesi. Toto neustále připomínané vědomí darovaného privilegia úzkou elitní skupinou lidí, pedagogů, vytváří v některých studentech těchto institucí pocit zodpovědnosti obstát a zavděčit se, a oné úzké elitní skupině poskytuje obrovskou moc nejen nad jejich profesním, ale i soukromým životem. 

Prostřednictvím studentské iniciativy Ne!musíš to vydržet se ozval frustrovaný výkřik, který byl do dnešních dnů pouhým přehlíženým šepotem: i studenti mají právo mít požadavky vůči svým pedagogům. Několik studentů z pražské DAMU si dovolilo kacířsky stoupnout před vchodové dveře nezpochybnitelného chrámu múz a nahlas veřejně prohlásit, že mez lidské důstojnosti je některými členy pedagogického sboru opakovaně překračovaná. Tito studenti se nedožadují mírnějších nároků, ocenění za ulehčenou práci, ani se narcisticky nedožadují pozornosti. Jednoduše se dovolávají toho, aby pedagogickým vedením byli vnímáni na základě vlastní práce, namísto toho, aby jejich potenciál byl opakovaně snižován, třeba kvůli příslušnosti k určitému pohlaví. Odmítají svévolné, se vzděláváním nesouvisející, manipulování se svou budoucností a důvěrou, kterou vložili do rukou těm, kteří je mají vést. Záznam performance je k dispozici na Instagramu iniciativy pro všechny, kteří by se s ní chtěli seznámit. V přibližně čtyřiceti minutách čtou dvě studentky anonymní příběhy studentů a studentek z DAMU i z JAMU, kteří byli pro svou fyzickou i psychickou kondici ponižování nebo tělesně obtěžováni. Podle iniciativy problém spočívá ve stávající atmosféře studia, připomínající Shakespearovskou tragédii, v níž platí zákon „zabij, abys mohl vládnout“. Prostředí, ve kterém se ihned po přijetí oznámí, že někteří členové ateliérů musí být v průběhu studia vyhozeni, studenty násilně tlačí do pozice, ve které inklinují k negativní kritice sebe samých a svých kolegů, namísto toho, aby svobodně naplňovali svůj tvůrčí potenciál. Iniciativa usiluje o změnu této negativní atmosféry.  Vedení DAMU vzalo vznesená obvinění vážně, se studenty z iniciativy komunikuje a přislíbilo vyšetření vznesených obvinění. O ta se začala zajímat i policie.

Je ale nezbytné zmínit, že ze strany jiných studentů samotné DAMU existuje kritika této iniciativy. Zatímco jedni žijí v atmosféře ponižování a sexuálního obtěžování, druzí se vzdělávají a pracují v bezpečném a inspirujícím prostředí. Tato ambivalence pravděpodobně pramení z toho, že každý ateliér ve své podstatě existuje jako izolovaný, samostatný kolektiv. Ateliéry jsou vedeny zcela odlišnými osobnostmi, a ne každý student se během studia musí setkat s každým pedagogem působícím na škole. Charakter problematiky se tak mění na dlouhodobá selhávání konkrétních jedinců, a nelze tedy vytvořit zjednodušený statement, že všichni pedagogové se chovají kritizovaným způsobem. Podle iniciativy je doprovodným problémem těchto pedagogických selhání obecné přehlížení stavu věcí a tolerování svévole. Kritizující studenti podotýkají, že tento stav nelze považovat za obecně platný

Brněnská JAMU se rozhodla hozenou rukavici zvednout. Studentský senát komunikuje s iniciátory z DAMU, děkan dne 9.7. v hromadném emailu oznámil, že od září akademického roku 2021/2022 bude pod správou Akademického senátu zavedena funkce ombudsmana a ombudsmanky, kteří se budou těmto citlivým a zásadně problematickým tématům věnovat. Kdo bude tyto posty zastávat? Je veřejným tajemstvím, že poměry na JAMU ve vztahu studentů a pedagogů také nejsou ideální, ačkoli povaha otázky vztahu pedagogů a studentů se v mnohém podstatně liší. Avšak i na JAMU jsou známy případy, kdy pedagog opakovaně kontaktuje studenty zprávami s erotickým podtextem. Pro JAMU je klíčové řešit i jiné otázky a problémy. Kolik ze stávajících pedagogů opravdu aktivně působí v oboru, který vyučuje? Proč je vedení ateliérů svěřováno lidem, kteří zastávají vysoké funkce v rámci instituce, čímž jsou obíráni o čas a energii, kterou by mohli využít ke své pedagogické činnosti? Kam se poděla střední generace pedagogů čtyřicátníků a proč její zástupci nevedou ateliéry? Proč studenti napříč ateliéry sdílejí pocit, že se jim nedostává dostatečné zpětné reflexe jejich práce? V mnohém se problémy obou institucí prolínají a v mnohém jsou odlišné a nesrovnatelné. Proto je potřeba mít neustále na mysli kontext, vycházet z konkrétních případů, ověřovat si informace a zdržet se zjednodušujících a zevšeobecňujících prohlášení. V tento okamžik se iniciativou Ne!musíš to vydržet otevřela diskuze na rovině obecného pojmenování problému, připustila se jeho existence. Dalším krokem bude řešení konkrétních případů na obou institucích a jmenování pedagogů, kteří se tohoto chování dopouštějí. Byť může být situace sebevíc vyhrocená a emotivní, je třeba přistupovat k celkové problematice velice obezřetně a uvážlivě. Jak pedagogové, tak studenti si musí uvědomit, že otevřená problematika je velice citlivá, důsledky každého ukázání prstem mohou být závažné a jejich dopad na život devastující. Je třeba zachovat čistotu prvotního záměru a pokud možno vyvarovat se tomu, aby každý ukazoval prstem na každého. Podstatné je stále myslet na to, že iniciativa usiluje o zlepšení poměrů na školách a životů, ne jejich komplikaci a zničení.

Václav Alexa