Koronavirus jako velká neznámá
Pro mnohé je ta korona stále velkou neznámou, zvláště pak v našich luzích a hájích. Takhle – ještě jsme ji nepotkali, tak přirozeně neexistuje. Zde se však mimo Bohušovu slavnou citaci nabízí ještě jeden zásadní problém. Ono až ji potkáte, tak už bude pozdě.

Koronavirus probouzí solidaritu
I.
Koronavirus také nabízí možnost ukázat, jak moc solidární jsme. Proto všichni šijeme roušky. Já také. Proč? Protože moje babička je v ohrožení. Navíc jsem se teď na Instagramu dozvěděla, že rouška je vlastně in a nemám se za ní stydět. Takže už to mám oficiálně schváleno nácky veřejného vkusu a nyní se do toho můžu pustit se vší vervou člena naší solidární společnosti.

II.
Přes všechny místní tragédie, jako zavíraní obchodů a zákazu vycházení, mě stále nejvíce zajímá situace v Itálii, o které se běžný návštěvník Seznamu příliš nedozví. Je totiž přehlcen informacemi, jak ze slipů lze roušku vyrobit bez jehly zásahu. Podívejte, Itálie, denně tam umře kolem 500 lidí, ale my jsme v klidu, protože za to můžou nějaký čínský výrobky, který tam prej toho koronavirusa dotáhly. Takže u nás se tohle nestane. Uf, poplácejme se po zádech. Já už se začínala bát, že to bude vážný. Hele, oni tam sice umírají docela rychle, ale to jsou ty starý, takže to máš jedno. A víš ještě co? V Benátkách jsou teď konečně čistý kanály!

III.
Sleduji současnou situaci lidí, kteří byli násilně vyhnáni ze svých domovů pod velmi reálnou hrozbou smrti. Když se pokusím šířit osvětu o jejich současné situaci, která je vskutku tristní, nikoho to nezajímá.

EDUKAČNÍ OKÉNKO: Tito lidé nejsou žádní čmoudi, ale lidi jako my, se vzděláním na naší úrovni a obdobným uvažováním o světě, pro které je současná situace únosná jen proto, že je stále lepší než kulka do hlavy. Až se v jednom z táborů, kde neexistuje žádná lékařská pomoc, vyskytne koronavirus, bude to konečná. Je to zřejmě otázka času, už teď jsou tábory v karanténě a vše se zavírá. Zásadní problém je, že tamní zkorumpované zdravotnictví žádá nesmyslné částky za vyšetření po lidech, kteří roky žijí z moučných placek. Navíc ani na koronavirus netestují. KONEC EDUKAČNÍHO OKÉNKA.

Co můžeme dělat? Přispět aktivistům, kteří jsou na místě a nakupují jídlo, než zavřou poslední obchody. Tito lidé z postižených míst vysílají pravidelné streamy, je tedy možné edukovat se rovnou u zdroje. Nikoho to ale nezajímá. Odpověď: „Teď nemám.“ „Máme teď svých problémů dost.“ „Tyjo, ty se teď soustřeď na sebe, podívej se, co se děje.“ „Až budeš mít děti, tak to pochopíš. Ty budeš bránit za každou cenu.“ Ano, také příští měsíc nebudu mít na nájem, ale kde je ta láska k bližnímu a sluníčkové rozjímání o hrůzách materialistického přežrání teď? Ano, také cítím jisté napětí ve vzduchu, ale stále je naší jedinou starostí sedět doma, což stejně většina nezvládá, zatímco někdo domov nemá a bojuje o život. Solidarita? Já říkám strach. Strach o sebe. Proto šiju, šiješ, šijeme.

Koronavirus jako tvůrčí element
Stejně jako nás dle mnohých koronavirus motivuje změnit naše životní hodnoty, máme nyní mimo osobnostní duševní rozvoj také jedinečnou možnost dohnat deficit své levé mozkové hemisféry. Matky a otcové od rodin se konečně mohou angažovat v jim libých tvůrčích činnostech a aktivitách, ať už jde o šití či cyklistiku. Bohužel spatřuji, že novou oblíbenou kratochvílí stává se lamentování, panikaření, hysterie a vymýšlení iracionálních radikálních řešení. Oni toho totiž dnes píšou fakt hodně, a pokud člověk celý den stráví vysedáváním před Seznamem a zcela nekriticky hltá každou babskou radu, může se stát, že zapomene, že k řešení problému jest třeba počítat s jistou kauzalitou. Příčinou a následkem. Není pak milé činit jistá opatření jen proto, že je nám to řečeno, bez ohledu na to, zda se nás týkají.

20. 3.
Koronavirus nemá rád statistiku
Nebo spíše ti, co na obecné panice profitují. Je totiž zajímavé se namísto záplavy nemožných článků a dohadů podívat na statistiku. Statistika je v těchto časech vlastně jediný poměrně relevantní zdroj. Člověk se pak dozví, že v jeho městě na potkání nepobíhají zmutovaní koronaviroví uprchlíci, ale jsou zde evidovány všeho všudy tři případy nakažených. A to už nějaký ten týden a číslo se nemění. Když tedy nebyli bezprostředně nakaženi ani blízcí oné osoby (byli nějací?), jaká je pravděpodobnost, že při své dvacetimetrové cestě do lékárny potkám hostitele koronaviru, když se tady žádný nový za ony týdny neobjevil?
Vyjádřím to pomocí jednoho ze současných populárních protikoronavirových zaříkadel: Zodpovědně ano, ale panika je zbytečná.

21. 3.
Díky koronaviru jsem našel své já
V pavučinách sociálních sítí se chytilo nemálo nešťastlivých, kteří nerespektujíce vládní nařízení, vydali se do ulic bez roušek. Nevím, jestli mě víc rozčiluje nebetyčné zveličování, nebo stupidní ignorantství. Vlastně vím, stupidní ignorantství.
Stupidní ignoranti se zřejmě v posledních dnech cítí být vyvolenými a musí své příznačné pojmenování dávat na odiv. Tak, aby je každý poznal a mohl si je zapamatovat na dlouhé časy jako jedinečnou individualitu nepodléhající diktátu vlády. Bez roušky.
Já to chápu, je mi taky celkem jedno, jestli to ty chytneš nebo ne. Ale pokud jo, tak se staneš hostitelem, ty kokose, a můžeš lehce nakazit někoho z krizový skupiny! Kokose ignorantskej.

22. 3.
Falešné poplašné zprávy o koronaviru
Nebohá spoluobčanka hrála si na fejsbůku s videonahrávkami. Nebohá spoluobčanka zpanikařila jako nemálo dalších spoluobčanů. Videonahrávka nebohé spoluobčanky se dostala do plenéru. Další zpanikaření spoluobčané počali při zhlédnutí neblahé videonahrávky panikařit na druhou. Zpanikaření změnilo se v hysterii a z nebohé spoluobčanky stala se vlastizrádkyně. Ještěže máme pana ministra Hamáčka, který všechny ubezpečil, že paní se z vězení dostane až ve středním věku, a vše doplnil heštegem #spolutozvládneme.

23. 3.
Zbabělost a lynč vs. koronavirus
Zbabělost a lynč. Odporné. Ani se mi to nechce psát. Ale z důvodu dokumentace: Spořádaní spoluobčané nadávali důchodci, který se následně rozbrečel, že nemá roušku, ačkoliv to byl starší pán, který žije sám a jeho možnosti informování se jsou velmi omezené. Slušní lidé, jděte do prdele.

17. 4.
Koronavirus má rád deadliny
Mnoho z nás zodpovědných spoluobčanů se veselí a plánuje svou budoucnost po rozvolnění karanténních poměrů. Těším se na toho 25. května, kdy se na svět zase vrátí klid a mír, nebude již umírajících ani nakažených, kolem nás rozlije se harmonický zvuk houslí a budeme opět chlastat bezpečně. Děkujme koronaviru, že ctí deadliny.

Bára Viceníková