díky za svobodu. 

je 17. listopad. chvíli po probuzení sahám po svém telefonu a otevírám sociální sítě. kdybych jen náhodou zapomněla, co je dnes za den (protože v poslední době všechny dny hrozně splývají), moje bublina mi to připomene. díky za to. fotografie plné emocí, trikolory všude a václav havel. jeho slavné gesto naděje a síly.

je 17. listopad. dnes slavíme svobodu. ale jinak. oslavy probíhají ve virtuálním prostoru, jako dnes už skoro všechno. i přesto na národní třídě potkáte lidi v roušce, kteří přišli položit svíčku k pamětní desce. pamatuju si, jak jsem se před rokem snažila protlačit davem, abych se k ní vůbec dostala. hlava na hlavě. jak zvláštní to teď je. ta představa davu lidí bez zakrytého nosu a úst. lidí, kteří se nebojí stát jeden vedle druhého. 

do uší si pouštím sametový playlist. karel kryl, marta kubišová, vladimír mišík. naskakuje mi husí kůže. procházím virtuální mapy, poslouchám rozhovory. koukám z okna na slunečnou oblohu a přemýšlím nad slovem svoboda. jak silné slovo to je. a plné emocí.

svoboda je zodpovědnost. vůči sobě, jiným, společnosti, naší zemi. zodpovědnost vůči historii. svoboda je vděčnost. že můžem. říct svůj názor. nesouhlasit. svobodně. jednat a žít podle sebe.

někdy se stačí zamyslet nad tím, co zrovna v danou chvíli děláme. možná je to něco úplně obyčejného. zdá se to jako samozřejmost, ale není. před více než třiceti lety za tyto samozřejmosti museli lidé neúnavně bojovat. jsou věci, na které bychom neměli zapomínat. jsou věci, o kterých je potřeba mluvit. s dětmi, studenty, ale i s dospělými, kteří ztratili víru a chuť za svou svobodu bojovat. 

17. listopad je den, kdy je potřeba si připomenout, čím si náš národ prošel, a dát najevo, že nejsme lhostejní. zvláště v poslední době. není to snadné. pro nás ani naši svobodu. vládní nařízení a různá omezení, opatření. o to důležitější tenhle den vlastně je. 

na chvíli se proto všichni zastavme. nahlas nebo v hlavě si řekněme slovo svoboda. nechme ho znít. vnímejme, co to v nás vyvolá. a ten pocit někde hluboko v nás uložme, abychom na něj nikdy nezapomněli. 

má to smysl.