09.10 . 2022 | Reflexe
Jsem dramkař vole!
Denisa Bláhová
dokumentace. baličák i mimo Vánoce. štěkat. tango. chodit po
baráku a hledat asociaci očucháváním všeho možného. dýchat do levé a pravé
plíce střídavě. dokumentace. rajče = menstruace. baličák jako emoce. pro
scénografii do Ikei. není pórek jako pórek. nahánět děti po Janclu oblečená za
mentolku. loutky jsou láska. plakat dojetím, když děti odchází z praxe plní
zážitků. plakat, že už ty malý smrady nechci vidět. matka. šanon dokumentace.
igelitový sáček ve větru. tisíc a jedna dílna. baličááák… studium s plusy i
mínusy.
Definice dramky se mi občas zdá tak složitá, jako definice
romantismu z přednášky pana Trtílka. Sto dramkařů, sto odlišných úhlů
pohledu. Moje cesta k tomu, abych si uvědomila, co pro mne můj obor znamená
byla dlouhá a ultra brutálně mega moc šíleně trnitá. Fakt.
Být dramkařem pro mě znamená číst knížku a rovnou přemýšlet
nad tím, jak jí dostat na plac. Sbírat pohlednice z HaDi, protože určitě
budou v dramaťáku dobrým inspiračním zdrojem. Při každé návštěvě Utopie si
představovat, jak skvělý by byl špíl mezi kulečníky. Chodit po městě kolem
výloh a zapisovat si fiktivní dialogy figurín…
Dramka mi dává prostor. Vyhovuje mi si zkoušet si být
režisér, dramaturg, herec, autor… Občas mě napadalo, že jsem sice všechno, ale nic
neumím pořádně. Teď už jsem si začala v tom, co dělám, věřit a našla
vhodné slovo pro to, kdo jsem. Tvůrce! Baví mě pozorovat, jak mi pod rukama
postupně vzniká něco moc fajn. Něco, z čeho mám tak boží pocit, jako když piju
kakao s medem a rumem. Co to je? Umění asi.
Učím se pracovat se svým tělem a rozumět mu. Pracovat sama
se sebou a učit se si rozumět. Být sama sebou. Věřit sama sobě v tom, co
dělám. Učím se to proto, abych byla schopná učit.
Dramkař je pedagog. Já chci být pedagog takový, který vzbudí
u svých žáků nadšení. Chci aby (nejen) pidilidi nad divadlem přemýšleli.
Přemýšleli nad tím, co jim divadlo přináší, co je na něm baví, proč ho chtějí
dělat. Chci, aby taky zažívali ten kakaový pocit z tvorby. Chci jim dát
prostor pro objevování divadla, ale zároveň je chytit za ruku a podržet, když
by se náhodou do tvorby zamotali. Chci být pedagog/vzor a zároveň kámoš a
opora. Chci a je to můj sen. Zda se mi splní, to uvidíme.
Ano. I já jsem se toužila dostat na herectví. Ale teď už
vím, že být herečkou by mi ke štěstí nestačilo. Jsem šťastná, když tvořím nebo
když nad tvorbou i jen přemýšlím. Proto všem šulínům, co si u piva rejpaj do
našeho oboru, už nebudu nic vysvětlovat a řeknu jen: „Jsem DRAMKAŘ vole!“
Btw… Ty malý písmenka? To jen v prvním odstavci nehraju
podle pravidel.