Začátek – vždycky je potřeba nějak a odněkud začít. Pro mě asi nejhorší fáze čehokoli. Milion (někdy tisíc) nápadů, které nejsou (většinou) nějak uchopené… Takže do toho balíku nápadů vletím jak stíhačka do sonického třesku (ona do něj úplně nevletí, ale kdo se bude zajímat, tak se o tom pobavíme.) Začátky pro mě znamenají výzvu, kterou já vždy velmi přijmu rád. Nejhorší je ale začít. No je to zakletý kruh. Kde má tedy kruh začátek?

Součástí redakce jsem se chtěl stát, protože miluji dialog. Dialog, který je otevřený, objektivní (dost zavádějící slovo), kritický (oprávněně!) s pevnými argumenty. Když jsem se dozvěděl o této platformě, která měla vzniknout, tak jsem do časopisu vletěl a byl v tom. 

Proč jsem chtěl být také součástkou redakce souvisí s „uťáplostí“, která je na škole dost cítit. Uťáplost? Strach říct svůj názor na plnou hubu těm lidem, kteří by ho měli slyšet. (Moje definice) 

Chybí mi hlubší propojenost všech oborů na naší fakultě a téměř totální segregaci od hudební fakulty radši ani nezmiňuji. Proto jsem rád, že Ateliér 205 vznikl. Jeden z primárních důvodů byl, který jsem avizoval během vzniku, aby náš časopis propojoval a otevíral konstruktivní debatu.

První číslo bylo hodně startovní a mělo silné porodní bolesti, ale na druhou stranu se v něm objevilo mnoho lidí z RŮZNÝCH oborů na DiFě. Částečně se můj požadavek splnil. Děkuji!!! 

Starám se o rubriku, která nese záhadný název TÉMA… co to asi tak je? Každé číslo časopisu je tematicky nazvané a v této rubrice snažíme se poukázat na nějaké skutečnosti, nejasnosti, problémy nebo nahodit otázku, která nám přijde důležitá pro chod !SVĚTA! (nejsme amatéři), zamyslet se nad ní a potom ji shrnout do rubriky TÉMA. Oslovujeme lidi z profesionálního provozu v divadelní sféře, kteří nám pomáhají, svým pohledem na věc, TÉMA naplnit a objasnit. Přál bych si, aby i studenti mimo redakci také přispívali do TÉMATU. Na to ale potřebujeme najít ten správný postup a tuto rubriku ještě lépe vymezit. 

Zatím jsem dělal do časopisu 2 rozhovory… Máknul jsem si u nich pěkně (těch hodin mlácení do klávesnice a poslouchání svého debilního hlasu…), ale asi bych se nedostal do kontaktu s tak povzbuzujícími a jistým způsobem rebelujícími osobnostmi. Za ty hodiny u PC a se sluchátky na uších to fakt stálo, za to bych dal klidně ruku do ohně. 

Co mám ještě na starosti. Korekci východočeského dialektu, kterému se snažím postupně dotovat promo. To, že ještě nejsou výsledky, je způsobeno komunikačním šumem mezi mnou a kmenem moravským – občas ani slovník nepomůže a na tlumočníka prostě nejsou peníze. Dost často jsem také v pozici tvůrce chaosu a oponenta. Ale abyste si nemysleli, že jsem mručoun, tak se jednou za čas pokusím o vtip. Prostě vnáším humor do vážné debaty, no. A vlastně ani ne jednou čas… 

Vletěl jsem do toho a teď se v tom plácám, jak jen to jde! 

Jako ryba v blátě!! 

Ale s tou skupinou lidí, která je v redakci, se to dobře plácá!!!