Nové začátky.  William Blake napsal nádhernou báseň o tom, že Věčnost spočívá ve schopnosti štěstí přijmout, prožít, nechat jej jít, když ten čas přijde, a ne se fixovat na jeho tvar, podobu, zdroj. Už tahle věta je delší než ona báseň. Pro mě samotného víra ve smysl nových začátků vyplývá z touhy být natolik silný, abych ve správný okamžik dokázal říct „vítej“ a „třeba zase někdy“, bez výčitky a dluhu. Představte si situaci, že se ráno probudíte vedle překrásné dívky/okouzlujícího chlapce a když se rozhodnete vylézt z postele, tak se vás zeptá, zda se opět uvidíte večer. V ten okamžik máte dvě možnosti: buďto přikováte na jeden den svůj život k jeho/jejímu životu a slíbíte si, že se večer opět setkáte, nebo jí/mu dáte pusu na čelo a prožijete svůj den bez ohledu na někoho jiného takovým způsobem, že pokud se s onou dívkou/oním chlapcem z rána večer opět setkáte, pak mu s úsměvem můžete na její/jeho otázku položenou dalšího rána odpovědět polibkem na čelo.

Funkce v redakci? Náhodný kolemjdoucí.