premiéra opery Dialogy karmelitek je za dveřmi

(Autor: Kateřina Křivánková, studentka 1. Ročníku MgA. oboru Operní režie na HF JAMU)

19. a 20. března 2022 pro vás Komorní opera Hudební Fakulty JAMU připravuje premiéry opery Dialogy karmelitek Francise Poulenca. Opera vypráví velmi silný příběh opírající se o historická fakta, který se odehrává za velké francouzské revoluce. Hlavní postavou je Blanka de La Force, která má úzkostný strach ze smrti a snaží se najít útěchu ve víře v Boha a v klášteře. Karmelitánské řeholnice však nečeká lehká cesta ani osud.

Často se mě lidé ptají na proces zkoušení takové studentské opery. To mě přivedlo k nápadu sepsat, jak vypadá takový pracovní den studentky operní režie, která zrovna aktivně pracuje na svém absolventském výkonu. To vše samozřejmě s určitou dávkou nadhledu – teda alespoň doufám.

jeden den aranžovací zkoušky z pohledu režisérky

Je úterý ráno. Budíček zazvoní přesně v 7:00 – ten úspěšně vypínám. V 7:02 mi do ucha zakřičí syn: „mamo, táváme, už je láno“ – toho už nevypínám, protože nevím kde. Celá rodina těžce vstáváme (manžel, syn a já) a než se pořádně rozkoukám, stihneme se nasnídat, syna přivést do školky, manžel se vyložil v práci a já už stojím u výtahu v Divadle na Orlí – je 9:40 a v 10 hodin začíná dnešní aranžovací zkouška. Prosím paní vrátnou, aby mi otevřela zkušebnu v 6. patře. „Už je otevřená, někdo tam je.“ Vcházím do zkušebny a kromě slunečních paprsků prostupujících přes brněnské věže mě vítá rozezpívávající se spolužačka. Sbohem slunce, musím zatáhnout žaluzie. Zpěváci ve skleníku, to je čisté peklo, které nechceš!

Za chvíli přichází dirigent Patrik, s taktovkou a partiturou v ruce, společně s korepetitorem Davidem. Ten usedá za klavír. Zpěváci se postupně schází. Trochu jako švábi na pivo, ale zato dobře naladění a motivovaní pracovat. S Patrikem využíváme volných minut a diskutujeme nad partiturou – řešíme scénu, kdy je hlavní hrdinka přijímána do kláštera a také skladatelem předepsané hudební pauzy a jak přesně dlouhé mají být.

„Takže ahoj, všichni prosím na scénu, projedeme si scénu číslo 8 – zatýkání řeholnic. Kdo z vás tu nebyl minule?“ Naivní otázka, protože v takovém počtu je téměř vždy někdo, kdo nebyl minule, a tak zrychleně vysvětluji, co se děje, dělo a dít bude. Dnes jsou na zkoušce přítomny i sboristky, které mají v naší opeře velkou úlohu: nejen že zpívají sborové party, ale jsou i součástí situací a dění na jevišti. Chci, aby byly v obraze a aby každá z nich hrála byť malou, ale uvěřitelnou postavu s uvěřitelnými reakcemi a emocemi. „Už jsou všichni, přesně dvacet“, zavolá asistent režie Marek a přináší nám kafe v našich hrníčkách – z jiných to kafe tak dobře nechutná, ach ty rituály!

Dávám pokyn muzice (korepetitorovi Davidovi), muzika začne hrát a s ní se spouští pracovní kolos. Davidovi lítají noty kolem klavíru, jak dramaticky hraje, Patrik máchá taktovkou a dává zpěvákům a korepetitorovi nástupy, Marek zběsile píše do klavírního výtahu poznámky. Zpěváci se soustředí na své motivy jednání a v náznaku scény jednají, zatímco po očku sledují Patrikovu kouzelnou hůlku. Já zastavuji, dávám připomínky a rozebírám se zpěváky jejich postavy, motivy jednání i technicky důležité momenty: „Nezapomeňte, že jste až ve trojím obsazení, proto je důležité stát v tento moment tady, aby to vašeho spoluherce nevykolejilo, a taky kvůli světlům“. Občas jim zahraju „zlo, které přichází zleva: dav lidí, komisařů a revolucionářů, kteří vás přichází zabít“, abych je motivovala k lepším hereckým výkonům. Nikdo ze zpěváků se nesměje, berou to vážně. Vnitřně se však pousmějeme všichni. Mám 160 cm a jdu sama proti davu dvaceti vyděšených zpěváků a u toho křičím: „jsem to zlo, jdu pro tebe, bojíš se, chceš utéct…“

Konec zla, začátek siesty. V polední pauze jdeme s Markem na DnO na oběd. Ve výtahu se bavíme o tom, že si tentokrát dáme něco lehkého, abychom byli během další části zkoušení čilí. Dáváme si smažák s hranolkama a tatarkou. Čilost zaručena!

Naštěstí odpolední blok zkoušení zachraňuje espresso ze Spolku. Při odpolední šichtě na zkušebně vše probíhá velmi podobně jako dopoledne, prohodili se jen někteří zpěváci. Jedna zpěvačka se během zkoušení dramatické scény rozpláče – situace je pro ni velmi emočně náročná; její postava je přítomna bolestivé smrti druhé postavy. Ačkoliv je i pro mě často těžké nenechat se strhnout emocemi, snažím se odlehčit situaci. „Ach ten Stanislavskij“, povzdechnu si a zpěvačka se i přes slzy směje. Podávám jí kapesníčky a vyhlašuju pauzu. Ta přišla vhod, protože zrovna přichází výtvarnice kostýmů Julie. Nese mi ukázat vzorky obarvených kusů látek, a tak spolu vybíráme ten nejvhodnější pro barvu kostýmů.

Po krátké pauze pokračujeme dál v aranžování – pouštíme se do nové scény s pracovním názvem příchod Zpovědníka. Na úvod vysvětluji zpěvákům, co se ve scéně děje, a co to znamená pro jejich postavy. Scéna začíná přiběhnutím Zpovědníka do kláštera a odhalí se zásadní problém – běh nepůsobí zatím vůbec přirozeně. Zkoušíme tedy se zpěvákem (Zpovědníkem) uvěřitelné a uvolněné vběhnutí na scénu, a aby to nebylo ostatním zpěvákům líto, zapojuji i je. Tak se zkouška chvíli podobá spíš pohybové rozcvičce než operní aranžovací zkoušce.

Zkouška končí. Zpěváci odcházejí. Někdo domů, někdo do školy, do práce nebo do restaurací a kdo ví kam jinam. Já s Markem ještě diskutujeme nad klavírním výtahem a zapisujeme si poznámky. Poté společně jedeme do 4. patra a ochutnáváme mléčnou čokoládu s karamelem a solí – to je náš další rituál.

Člověk by řekl, že práce po aranžovacích zkouškách pro režiséra ten den končí, ale opak je pravdou. Jednou týdně musím udělat ferman na další týden, což zabere několik hodin logistiky. Využívám k tomu manažerskou učebnu v DnO. A nebaví mě to. Chtěla bych vědět, koho to bavit může. Kolem mě sedí manažeři, kteří tisknou noty a partitury pro orchestr, prý už celý den. Tak to jsem na tom s fermany ještě dobře. Zároveň mi dojde, že probíhá orchestrální zkouška, kterou vede Patrik. Na zkoušku se jdu podívat, upoutá mě obrovský počet hráčů. Snad se všichni vejdou do jámy. Do orchestřiště, ne příkopu.

Po všech zkouškách se scházíme s Patrikem ve DnO na rychlém pivu (já na nealku, protože řídím) a vyměňujeme si dojmy ze společných i nespolečných zkoušek. Konec debat, rychle domů, dát pusu spícím dětem, spícím partnerům a ráno zase hurá do divadla. Ještě pár dní na zkušebně a přesuneme zkoušky na jeviště. A potom pár dní na jevišti a přijdou ty očekávané dny – dny premiér, repríz, derniéry. Dny, které patří divákovi a hlavně těm, kteří se na inscenaci podíleli (a že jich bylo).

Budeme moc rádi, když na operu Dialogy karmelitek přijdete a prožijete ji společně s námi.  Budeme se těšit na některé z premiér či repríz.

Kateřina Křivánková, režisérka inscenace