“Od počátku šedesátých let jsem se snažil pravidelně sledovat nejen brněnskou profesionální Thálii, ale také zdejší bohatě strukturované aktivity ochotnické. Jako tehdy už bývalý posluchač pozdějšího profesora Bořivoje Srby jsem tedy od samého startu fandil jím inspirovanému, zprvu též amatérskému generačnímu sdružení Husa na provázku, jehož několik zakládajících členů bylo mými spolužáky a přáteli. V Domě umění, kde se za patronace osvíceného ředitele Adolfa Kroupy v Procházkově síni konaly již předtím rozličné literární i divadelní večery, proběhly od března 1968 první premiéry, o nichž jsem ještě stačil detailněji referovat v poté zastavené prestižní revui Divadlo. Z této rané etapy vynořuje se nejedna blednoucí, leč příznačná vzpomínka: stísněné suterénní prostory, kde vládla energická organizátorka Ing. Eva Vidlařová; kuriózní pseudonymy Otto Horn Valencie nebo Artur Morten, za nimiž se skrývali režiséři Peter Scherhaufer a v Uherském Hradišti krátce působící Zdeněk Pospíšil; postupně získávaná přízeň obecenstva (dnes by možná málokdo věřil, že se i po oficiální profesionalizaci v lednu 1972 stávalo, že představení bylo na poslední chvíli pro nezájem diváků zrušeno) a uznání odborné veřejnosti… Přímých aktérů i dalších pamětníků tohoto bohatýrského „bezhonorářového“ období bohužel valem ubývá.

Z prvních tří sezón DHNP, většinou uplatňujících programová východiska tzv. nepravidelné dramaturgie, lze po zásluze připomenout mnohé. Tak alespoň pozoruhodné inscenace Evy Tálské, jejíž otec coby vedoucí odboru kultury NVmB ostatně ustavení souboru napomohl. Hned ve druhé zdejší premiéře, scénické koláži Šibeničních písní od Christiana Morgensterna, režisérka aplikovala básníkův princip hravosti slova na všechny použité výrazové prostředky a neustálou proměnou divadelního znaku nabídla kouzlo neopakovatelného zážitku. Po roce následující baladická féerie Sir Halewyn od Brnu poprvé s pochopením objeveného Michela de Ghelderoda pak ve vnitřní kontinuitě s neobyčejnou sugestivností evokovala makabrálně fantasmagorické prostupování skutečnosti a snu.”

Vít Závodský