Studie popisuje vznik inscenace Divadla Aldente Zeď, a to zejména se zaměřením na rozvoj herectví mladistvých herců s Downovým syndromem, kteří v představení hrají vedle profesionálních divadelníků. Ve čtyřech kapitolách se postupně seznamujeme s hereckými dílnami, jež tvorbě inscenace předcházely, dále s průběhem zkoušení a průběhem reprízování a s popisem vybraných výjimečných hereckých osobností. Součástí jsou také reflexe tvůrců i diváků. V závěru studie pojmenovává principy herectví lidí s Downovým syndromem, jako jsou emoční logika, atypický temporytmus, archetypálnost vyjadřování či sklon k rituálům, a nabízí různé možnosti jejich využití. Tyto principy souhrnně označuje jako „herectví bez masek“.