Tato zpráva z výzkumu sleduje pět divadelních souborů herců s mentálním znevýhod­něním v evropském prostoru. Vychází z předpokladu, že těmto divadelním souborům jde primárně nikoli o sociální rozměr činnosti, ale o umělecké hledisko jejich práce. Autorka očekává, že tato divadla svým působením současně nesou poselství, jež mohou být svým způsobem a v různé míře politická, společensky působící, a svým výzkumem toto očekávání ověřuje.