29.5. 2023 | Z HUDEBNÍ FAKULTY

100. výročí narození Viktora Kalabise

Kateřina Szymeczková

Na letošní rok připadá 100. výročí narození Viktora Kalabise, českého skladatele, redaktora a muzikologa. K této příležitosti Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové uspořádal výzvu Kalabis100, jejímž záměrem je podpořit interprety a muzikology v jejich zájmu o tvorbu tohoto skladatele.

Foto: www.calisscpraha.cz
Foto: www.calisscpraha.cz

Jelikož mě tato výzva velmi oslovila, rozhodla jsem se do ní rovněž zapojit popularizací Kalabisovy osobnosti, mimo jiné workshopem pro žáky ZUŠ. Ve spolupráci se ZUŠ Orchidea organizujeme workshop, pro který jsme vybrali Dětské skladby op. 15 s doprovodem klavíru, které budou interpretovány a doplní se hudebními aktivitami (hrátky s rytmem, zpěv, improvizace, ale i pohyb). Důvodem, proč jsem si vybrala workshopem přiblížit práci Viktora Kalabise, je přiblížení žákům skladatele 20. století. 

První workshop 9. května 2023 bude otevřený veřejnosti, další jsou v jednání, proběhnou bez interpretační složky (která bude k dispozici jako nahrávka), ale obsah nebude nijak výrazně změněn. Pokud byste měli zájem o detailnější informace nebo o průběh workshopu, zvu vás na svou facebookovou stránku Hudebno: https://www.facebook.com/hudebno, kde mám v plánu zveřejnit své výstupy a poznatky. Ale teď už k hlavní otázce. Kdo tedy vlastně byl ten Viktor Kalabis?

Já osobně jsem se s tímto jménem setkala až u rešerše své diplomové práce, která se zabývá soudobou cembalovou hudbou. Při této příležitosti jsem se rovněž setkala i se jménem cembalistky Zuzany Růžičkové. Život těchto dvou lidí nebyl spojen pouze „pracovně“, nejednalo se pouze o vztah „interpret-skladatel“, byli rovněž manželé. Viktor Kalabis jejich společné manželství označil jako třetí „štěstí“ svého života (spolu s rodiči a hudbou) a dále uvedl: „…manželství dvou lidí, kteří pracují v tomtéž oboru, je věc neocenitelná. Mně dalo manželství se Zuzanou nesmírně mnoho…“ 

Ale zpátky k otázce. Viktor Kalabis se narodil v Červeném Kostelci 27. února 1923. V pěti letech se začal učit hrát na klavír a mezi desátým a dvanáctým rokem vznikají jeho první kompoziční pokusy. Po vystudování gymnázia se stává učitelem na Odborné škole pro ženská povolání v Mělníku. Od roku 1945 studuje na Státní konzervatoři v Praze ve třídě profesora Emila Hlobila a hudební vědu, estetiku, filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1948-1952 studuje kompozici u Janečka na Akademii múzických umění. Během studia na AMU se setkává se svou budoucí manželkou Zuzanou, která ho učila obligátní klavír. V prosinci roku 1952 mají svatbu. Roku 1953 došlo k přerušení Kalabisovy pedagogické činnosti na AMU z politických důvodů, ale téhož roku se stává hudebním redaktorem a režisérem hlavní redakce pro děti a mládež. V období komunismu nepatřil mezi preferované umělce, ale kromě zmíněného odchodu z AMU nebyl dál jinak persekvován.

Díky kontaktu s nahrávací praxí získal spoustu podnětů pro vlastní tvorbu, v oblasti sborové šlo především o spolupráci s rozhlasovým dětským sborem. Spolupracoval při založení mezinárodní rozhlasové soutěže mladých talentů Concetino Praga. 

Do tohoto období patří již zmíněná kompozice Dětské písně, op. 15 pro dětský hlas s klavírním doprovodem. Konkrétněji se jednalo o období 1953-1958, skladby vznikaly jednotlivě.  Celá sbírka má délku 12 minut a obsahuje písně Mamince, Sněhulák, Máminy oči, Bouřka, Kopu, kopu brambory a V létě je vrabeček. Nahrávky těchto skladeb zatím nejsou k dispozici, ale z tohoto období si můžeme poslechnout skladby jako Klasický nonet op. 13 nebo Symfonie č. 1, op. 14 (1957).  

V roce 1972 odchází z rozhlasu a věnuje se výhradně skladatelské činnosti. Z tohoto období jsou dostupné skladby Symfonie č. 4, op. 34 (1973), Symfonie č. 5, op. 43 (1976) nebo Koncert pro cembalo a smyčcový orchestr, op. 42 (1975).

V průběhu 90. let 20. století kvantita Kalabisovy tvorby výrazně poklesla. Jedná se o opusy 72-87, které jsou drobnější svým rozsahem i obsazením. Jedním z důvodů poklesu byl zřejmě i zhoršující se zrak. V roce 1991 získává dodatečný doktorát filozofie z oboru hudební věda a stává se předsedou Nadace Bohuslava Martinů, působí zde až do roku 2003. Dne 28. září 2006 umírá v Motolské nemocnici ve věku 83 let.

Kalabise bychom mohli zařadit do stejné generace jako skladatele Ilju Hurníka, Marka Kopelenta, Aloise Piňose či Arnošta Parsche. Byť je 20. století spojeno s  progresivní hudbou s využitím moderních technik, Kalabis je do své hudební řeči zapojoval jen výjimečně. Pro něj byla hudební řeč jako nástroj k vyjádření tlumočeného obsahu cennější spíš než taková, jakou přináší převážně laboratorní modernost skladebných technik. Viktor Kalabis svým úsilím směřoval k neromantické směrové syntéze k vytvoření vlastního stylu.

Pokud byste měli zájem dozvědět se více, doporučuji zde citovanou publikace od Jaroslava Šedy Viktor Kalabis. Jedná se o monografii, obsahuje podrobný životopis, kompoziční techniku (kdo a co skladatele inspirovalo, ale i nějaké vlastní pojetí) a kompletní komentovaný katalog skladeb. Co se týče poslechu, na Youtube jsou některé skladby k dispozici (jak jsem již některé uváděla), Ivo Kahánek dále publikoval album s kompletní Kalabisovou klavírní tvorbou – a pak samozřejmě můžete navštívit koncerty, které najdete na stránce https://www.kalabisruzickova.cz/kalabis100/. Jeden z podpořených koncertů se bude konat i u nás na JAMU, 6. června 2023. Zazní dvě skladby pro dechové kvinteto (Divertimento, op. 10. a Malá komorní hudba, op. 27) a Suita pro klarinet a klavír, op. 55 (1981).



Zdroje:

ŠEDA, Jaroslav. Viktor Kalabis. Praha: Akademie múzických umění v Praze (Nakladatelství AMU), 2016. ISBN 978-80-7331-351-7

Skladby. Kalabis Růžičková Fund [online]. Praha: Kalabis Růžičková Fund, 2022 [cit. 2023-04-16]. Dostupné z: https://www.kalabisruzickova.cz/compositions

Viktor Kalabis. Kalabis Růžičková Fund [online]. Praha: Kalabis Růžičková Fund, 2022 [cit. 2023-04-16]. Dostupné z: https://www.kalabisruzickova.cz/bio/viktor-kalabis/

Zemřel skladatel Viktor Kalabis. Www.ceskesbory.cz [online]. Praha: České sbory.cz, 2006 [cit. 2023-04-17]. Dostupné z: https://www.ceskesbory.cz/01-01-clanek.php?id=892