Sára Matůšová
je úterý, začátek března, předvečer svátku Miroslavů. upršená obloha křehce objímá. foyer Divadelní fakulty naplňují hlasy pedagogů, divadelníků, kritiků, několika studentů, rodiny pana profesora Plešáka.
na obrazovce běží fotografie. známá tvář, známé hřejivo u srdce, v hlavě se vybavující známý hlas.
ač pan profesor Plešák dnes nedorazí osobně, je ho v nás plno. a pořád nás mezi sebou propojuje, seznamuje, vede k rozhovorům.
hovory utiší Klára Hanáková z Nakladatelství JAMU. zve Olgu Jeřábkovou, která vzpomíná na své rozhovory s Mirkem, když na něj došlo v rámci jejích několikadílných rozhovorů (nejen) s divadelními osobnostmi v Českém rozhlase.
pak necháváme zaznít slova pana Plešáka my – Veronika a já – za nás za všechny, z jeho posledního ateliéru. probíráme se slovy z jeho osobních mailů, které přetékají inspirací, snahou vést dialog, zájmem o to, co děláme a kudy jdeme a kudy bychom rádi šli. přátelské zmínky o olympiádě, fotbalu, pokoření Pálavy i péči o to, abychom prožili hezký život navzdory pandemii a všemu dalšímu, co se ve světě dělo. doříkáváme něžnými Skácelovými verši.
usmívají se, sem tam se srdečně zasmějí. pokyvují hlavou, poznávají známou povahu. místy se třpytí v očích dojetí. stále neznám nikoho jiného, kdo by spojoval lidi kolem divadla napříč generacemi víc, říkám si. a říkám si to i při listování už pokřtěnou knihou, na kterou se symbolicky přiťukávalo milovaným veltlínem, slivovicí s příběhem a kávou z automatu, bez které se pan profesor na fakultě snad nikdy nepohyboval.
kniha se čte s trochou smutku, ale hlavně s pocitem divadelního domova, který kolem sebe náš ateliérový divadelní táta vytvářel. domova, kde se může mluvit o problémech, společně se zasmát, potkat se a hlavně naslouchat jeden druhému.
Bez nápovědy: vzpomínky Miroslava Plešáka a jeho přátel / Miroslav Plešák; editorky Klára Hanáková a Olga Jeřábková. Vydání první. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2023. 207 stran. ISBN 978-80-7460-216-0
Třídílná publikace přibližuje osobnost Miroslava Plešáka (1943-2021), redaktora, divadelního dramaturga, vysokoškolského pedagoga a emeritního prorektora JAMU. Hlavní část tvoří jeho vzpomínky, které s ním natočila Olga Jeřábková a byly odvysílány v roce 2010 v rámci rozhlasového pořadu stanice Vltava Osudy. Ty byly doplněny o poznámky pod čarou, v nichž jsou zejména mladší generaci přibližovány méně známější osobnosti, společensko-historické okolnosti, místa atp. Miroslav Plešák v nich vzpomíná na rodné město Bzenec, středoškolská studia v Kroměříži a na Moravskou Novou Ves, kam se posléze přestěhovali. Zamýšlí se nad svým vztahem k Brnu, vzpomíná na léta studia a na své učitele na Filosofické fakultě UJEP, ale také např. na začátky slavného literárního časopisu Host do domu a časopisu Index, který pomáhal založit. Další vyprávění je věnováno mj. tzv. normalizaci a tehdejšímu slavnému období zlínského divadla, v němž působil jako dramaturg, působení v Mahenově činohře a na JAMU; dozvídáme se také mnohé ze zákulisí vzniku divadelní fakulty JAMU. Druhou část vyplňuje více než dvacítka vzpomínek Plešákových nejbližších kolegů, přátel, studentů a spolupracovníků na setkání, spolupráci či pěkné zážitky s ním. Přispěli do ní např. I. Bareš, V. Cejpek, P. Oslzlý, J. Ruzselák, B. Rychlík, Z. Srba, P. Švanda, M. Uhde, V. Závodský ad. Knihu uzavírá Plešákova studie Režisér a dramaturg, po níž následuje soupis Plešákových inscenací vytvořených na profesionálních scénách.
