Mé oči bloudí po stranách potištěných černým inkoustem, do kterého se rozpíjí podvečerní paprsky zimního slunce. Pomaloučku zaplouvají za slovácké kopce vlnící se pod nebem, které se zalévá krvavými červánky. Vítr je vzápětí s nekompromisní laskavostí rozhání, jako kdyby snad tušil, že dnešní večer ještě nedozpíval…