Mé oči bloudí po stranách potištěných černým inkoustem, do kterého se rozpíjí podvečerní paprsky zimního slunce. Pomaloučku zaplouvají za slovácké kopce vlnící se pod nebem, které se zalévá krvavými červánky. Vítr je vzápětí s nekompromisní laskavostí rozhání, jako kdyby snad tušil, že dnešní večer ještě nedozpíval…
V posledních dnech, v posledním měsíci se dynamicky rozběhla podpora DVTV skrz internetovou sbírku a já si velmi rád představuji, že jsem jedním z moderátorů této stanice. Krom tohoto malého přání bych si taky přál mít možnost uskutečňovat rozhovory s lidmi, kteří odešli na věčnost a nebo jinam, pokud vůbec někam…
Bylo krátce po jedenácté a myšlenkami jsem se pomalu přenášel na chatu. Při pátku to nebylo nic netypického, ale dnes to byly myšlenky obzvlášť příjemné, protože celý proběhlý týden mi dal pořádně zabrat…
Sedím ve svém pražském bytě v křesle. Poslouchám rádio, které občas mírně zapraská. Časové znamení ohlásilo osm hodin večer a já stále uvažuji nad tím, co jsem dnes viděla, co slyšela a především, co jsem udělala…